Karanténní štěstí

Je to měsíc. A jen jsem světu chtěla říct, že je mi dobře.

Je to měsíc, co se moje rodina rozhodla ze dne na den opustit město a zmizet v lesích. Maximalizovat odstup od všeho a všech. V půli intervalu mezi uzavřením škol a celostátním omezením pohybu to znělo absurdně a zbrkle. Asi jako ostatním moje rouška šitá o den dřív, která přece nemůže fungovat.

Rychlostní trénink balení na erasmus, nacpat do batohu všechno, co by se mi mohlo někdy v apokalyptické budoucnosti hodit. Oblečení, nabíječky, pastelky, teploměr a kilo kešu. Panika z odloučení, ale v náladě, která v tu chvíli panovala, se zůstat sama doma zdálo jako sebevražda. A nastěhovat se bez ptaní k někomu jinému na dobu neurčitou je taky zvláštní.

Tohle mám s sebou.

Rodinný čas, než odjedu na do Finska, než se odstěhuju, nebo tak něco. Voda tu neteče ani pitná, ani teplá, topit jde ve dvou místnostech, pračku jsme zprovoznili teprve před pár dny, ale zato máme domácí vajíčka a pravděpodobnost setkání s cizími lidmi se široko daleko blíží nule.

První dny a týdny byly peklo. Měla jsem hrozný strach z toho, jak dlouho to může trvat. Bála jsem se, že to nějakým způsobem nezvládnu, i když nevím, co by to mělo znamenat.

Se začátkem dubna se ale něco změnilo. Počasí, a taky to, že mě přestala paralyzovat studená voda v rybníce. A spolu s tím všechno ostatní. Jsem si najednou hrozně jistá, že jsem tady takhle šťastná.

Každý den smí být stejný, pozdní vstávání, čtyři hodiny produktivity, v pauzách pozdravit kuřátka, kolem třetí oběd, v podvečer cesta k rybníku, vlézt do vody, dokud slunko nezaleze za stromy, večeře a druhý pracovní blok. Libovolné změny a experimenty povoleny. Od chvíle, kdy jsem tohle přijala, mám pocit, že mám ze života největší radost za… nevím jak dlouho.

Konečně žiju tady a teď. Nezažívám ztracení v čase v důsledku toho, že mám tři dny dopředu rozplánované a až po nich mám nějakou naději, že budu moct dělat to, co chci, takže si myslím, že je o tři dny později. To se mi v Brně stávalo furt. Ubylo deadlinů. Ubylo stresu z komunikace s lidma. Ubylo logistiky přejíždění mezi místy. Přibylo vaření, topení a vůbec starání se sama o sebe. Což mě vlastně baví.

Měsíc jsem si nemyla vlasy a nikomu, ani mě, to nevadí. Měsíc jsem neviděla spoustu lidí, na kterých mi záleží, ale vlastně jsem s tím nakonec docela v pohodě, skoro si vyčítám, jak málo mi to vadí. Internetové kontakty stačí. Když se mi stýská, kreslím podle starých fotek.

Mohla bych toho dělat víc. Mohla bych mít skoro hotovou bakalářku, mohla bych komunikovat s lidmi, se kterými komunikovat mám, mohla bych neodevzdávat úkoly do svých dvou předmětů včas, mohla bych svým studentům úkoly opravovat pořádněji a ne na poslední chvíli. Mohla bych využít toho, že mám volné víkendy. Ale nějakým zázrakem to všechno zatím funguje, i když dělám věci jen tak, aby mě nezahltily. Stíhám si kreslit, chodit ven a řešit oddílový online život. Mám z toho radost, velkou.

Mrzí mě, když vidím nervózní lidi na internetu. Ať už mají strach a vztek z čehokoliv. Nechci jim jejich emoce brát, ale… Tak se na světě něco děje, je to přirozené a nikdo za to nemůže. Hezké na tom je, že jedna z nejlepších věcí, co můžeme dělat, je nedělat nic.

Jestli mám z něčeho strach, tak z toho, že už znova nedokážu žít ve městě.
Jestli mám z něčeho úzkost, tak z toho, že mám ve výsledku takovou radost ze stavu, od kterého bych to nečekala, že moje hodnoty jsou možná seřazeny úplně jinak, než jsem myslela. Že mi lidi už chybí neslušně málo.

A taky z toho, že teď mluvím jako ti lidi, kteří mě štvali, když v prvních dnech mluvili o karanténě jako příležitosti vlastního růstu, sebepoznání a kdoví čeho, aniž by mysleli na to, kolika jiným lidem to celé může zničit život.

Ale já rostu, aniž bych chtěla.

A nebo je to jarem.

Ale tohle je endorfinový něco.

5. semestr na FI a jiných fakultách

Tento semestr jsem si zapsala devět předmětů. Z toho tři zbývající povinné a jeden zbývající volitelný z mého studia na FI. A jinak to byl takový univerzitní punk, který mě docela bavil. Bylo to klidné a příjemné.

IB107 Vyčíslitelnost a složitost

Přednáší Kráľ, cvičí Novotný, 5 kreditů, zkouška

Zajímavý předmět, líná já.

Na přednášky jsem chodila ze začátku semestru a asi nebyly špatné, ale nebyla to látka, která by se dala úplně vnímat na půl ucha a já jsem po obědě absolutně nezvládala dávat pozor, takže jsem po pár týdnech došla k názoru, že mi to nic nedává, a vykašlala jsem se na ně úplně. Vlastně mám asi dost problém s matikou učenou ve velké přednáškovce hromadu lidí, protože se absolutně nedá sladit tempo a moje pozornost nefunguje ani když se nudím, ani když nestíhám.

Cvika mě bavily, obvykle jsem během nich zvládla pochopit princip a samostatně řešit další příklady. Suplované cviko s Kráľem bylo možná ještě o něco lepší.

Zkoušku jsem odflákla. Neučila jsem se ani dlouho, ani intenzivně, takže mi chyběla spousta teorie a s některými příklady jsem neuměla hnout, ale i ta jsem to nějak dala. Nechte si na to čas, klidně si pusťte přednášky a vyřešte co nejvíc starých zadání.

PB007 Softwarové inženýrství I

Přednáší Bühnová, cvičí Schramm, 5 kreditů, zkouška

Kolektivní boj proti podivnému kusu softwaru.

Přednášky byly asi docela dobré, soudím podle toho, co jsem si pustila. Ale byly v pátek a to jsem dala přednost aktivní participaci v procesu vývoje softwaru před návštěvou školy.

Cvika spočívala kromě odpovědníku na začátku a krátkého úvodního informačního okénka zejména ve vytváření projektu ‒ hromady UML diagramů zadaného systému. Používal se nástroj Visual Paradigm, který myslím skoro všichni v průběhu semestru čím dál víc nesnášeli, protože je neintuitivní, občas se začne chovat fakt divně a minimálně mě se za celou dobu nepodařilo vytvořit si v něm prostředí, kde bych dokázala myšlenky z hlavy do počítače přenášet v rozumném čase, nedej bože do více diagramů najednou. Většinou se všechno nestihlo na cvičení, s čímž přicházel navíc problém sdílení a synchronizace mezi členy týmu a prostě hrůza. Nebylo to těžké, ale bylo to brutálně otravné. Cvičící byl sympatický, ale často nám v našem boji s VP a tím, co bychom chtěli použít, ale nevíme, jestli a jak to jde, nebyl schopen poskytnout nic jiného, než soucit. Jak jsou na tom ostatní nevím.

Zkouška byla v pohodě. Až na to, že musíte obří diagram nacpat na A4. Pište malým písmem a všechny vlastní proměnné pojmenovávejte co nejkratšími názvy.

IV029 Úvod do transparentní intenzionální logiky

Přednáší Duží, 4 kredity, zkouška

Na poslední přednášce jsme dokazovali existenci boha.

Tohle byl asi nejdivnější předmět, co jsem na FI zatím měla. Je to logika, ale divná logika, používaná na zpracování přirozeného jazyka, trochu mi něčím připomínala Haskell a občas to celé mělo takový dost filozofický nádech, což nevím, jestli bylo dáno obsahem, nebo stylem výuky. Dobrá mentální rozcvička.

Přednášky byly jednou za dva týdny a trvaly 4 hodiny, čehož jsem se dost bála. Zvlášť ke konci semestru, kdy byla skoro celou dobu tma, jsem tam dost usínala, ale i tak jsem byla na všech a vždycky jsem se tam těšila, což může být při mém vztahu k přednáškám, patrnému z článků zde, s podivem. Během semestru jsme měli dobrovolné domácí úkoly, štve mě, že jsem je moc nedělala, pomohlo by mi to u zkoušky.

Ve zkoušce byly více méně variace příkladů z úkolů. A potom ústní popovídání během opravy písemky, velmi mírně hodnocené.

PV248 Python

Přednáší a cvičí Ročkai, 3 kredity, kolokvium

Můj první neabsolvovaný předmět.

Myslela jsem si, že programování je to, co mi docela jde. Ale tenhle předmět se mi vehementně snažil dokázat opak.

Organizace byla zajímavá. Musíte získat nějaký počet bodů, které se dají získat za účast na cvičení, za domácí úkoly a za peer-review. Domácí úkoly jsou hodnoceny pouze automaticky a ostré testy se na nich spouští jednou za týden. Navíc je povinné se alespoň jednou za semestr na cvičení přihlásit a programovat na projektor před spolužáky.

První úkol se zdál v pohodě, ale když mi na něm třetí týden neprošly testy kvůli nějaké drobnosti, začala jsem být zoufalá. Zároveň se zveřejnil druhý úkol, který jsem dělat ani nezačala, ale jen jsem sledovala, kolik hodin s ním tráví můj muž a jak se u toho tváří. A do toho jsem na cvikách z nějakého důvodu prostě nestíhala ani pořádně přečíst zadání jednotlivých příkladů, zatímco lidi na projektoru vesele programovali a hrozně mě to stresovalo.

Nakonec jsem se rozhodla, že se na to vykašlu a radši budu čas s Pythonem trávit v práci. Po druhém cviku, na konci čtvrtého týdne semestru. Až později jsem zjistila, že kdybych v tu chvíli jednala rychle, tak mám možná ještě nárok na dodatečné zrušení zápisu, ale nevím. Takhle mám poprvé v ISu červené políčko s N.

ISKM31 Vzdělávací technologie

Přednáší Černý, cvičí Tulinská, 5 kreditů, kolokvium

Činnost spočívala v tom, že jsem si psala blog. Ne tenhle.

A teď ty neinformatický srandy. Rozhodla jsem se, že si udělám pedagogické minimum na KISKu. Ještě o tom snad napíšu samostatný článek, ale tady o jednotlivých předmětech.

Vzdělávací technologie byly předmět, od kterého jsem moc nevěděla, co čekat, ale zároveň teď nejsem moc schopná jednoduše říct, o čem to vlastně bylo. O vzdělávacích technologiích, no.

Přednášky byly takové povídací. O všem možném, často rychlokurzy předmětů z FI, ale tak filozoficky, obvykle z uživatelských nebo etických konců, často prokládané nějakými aktualitami. Z každé přednášky byl (údajně krátký) domácí úkol, obvykle nějaké zamyšlení nad něčím, což mi hlavně ze začátku semestru dávalo fakt zabrat, protože prostě nejsem vůbec zvyklá psát a mít na věci ve škole názory. Na FI se hraje jen na matematiku a fakta.

Víc mě bavila cvičení a domácí úkoly. Na začátku jsme si založili rozvojové portfolio, blog na WordPressu, kde jsme průběžně publikovali svoje výtvory ‒ třeba výuková text, video, grafiku, nebo jen reporty z toho, jak zkoušíme používat různé nástroje. Uvědomila jsem si, že mi teď ve škole hrozně chybí kreativita. Programování sice docela kreativní je, ale pořád se člověk většinou podřizuje nějakému zadání zvrchu. Tady úkoly nebyly vůbec tak měřitelné a většinou si člověk dost sám určoval, kolik energie do nich investuje. Z mého pohledu to bylo zajímavé a asi právě tahle fascinace způsobovala, že jsem té energie často investovala hodně. Byl to zážitek.

Kolokvium spočívalo v tom, že jsem si s oběma vyučujícími půl hodiny povídala o svém portfoliu, o tom, jak mě napadlo se tam zapsat a o výuce informatiky na středních školách. Někteří spolužáci museli vědět i něco z přednášek, ale já jsem to vyhrála tím, že jsem zajímavý případ na cizí fakultě.

ISKM45 Pedagogická psychologie pro informační specialisty

Přednáší Mazáčová, 4 kredity, kolokvium

Jak jsem si založila kartičku do knihovny.

Další dílek do pedagogického minima. Pochopila jsem, že to byl i na poměry FF velmi chaoticky vedený předmět, protože to byl první zkušební běh. Skládal se z několika částí, které byly mizerně provázané a vedené různými lidmi. Trochu mi to připomínalo IB031 z minulého semestru, kde jsem cítila velmi podobné zoufalství.

Nejradši jsem měla přednášky, které mě bavily a zkrátka jsem měla dobrý pocit, že mě učí učit někdo, kdo to sám umí. Problém byl, že se celý tenhle předmět ušil nějak narychlo, a paní přednášející už neměla v rozvrhu místo na další předmět, takže napůlila semestr a v první půlce v nějakém slotu učila něco jiného a ve druhé tohle. Navíc ještě místo dvou z plánovaných pěti nebo šesti přednášek odjela někam na konferenci, takže to bylo takové celé smutné. Ale všichni jsme si stěžovali, takže se to snad do příštího roku zlepší.

Zbytek obsahu měl být dohnán samostudiem. V interaktivní osnově pro nás byl nachystán studijní text od dalšího učitele (Černého, který přednášel vzdělávací technologie). Ten mě nebavil tolik, přišel mi jako hrozně rychlý průlet příliš obsáhlým tématem, na můj vkus navíc příliš teoretický. Na konci semestru z něj byl online odpovědník s neomezeným početm pokusů, pohodis.

Poslední částí předmětu bylo psaní. První úkoly se odevzdávaly v půlce listopadu, takže jsem myslela, že na to už budu ze vzdělávacích technologií a svého portfolia zvyklá, ale bylo to úplně jiné. Tentokrát jsme měli psát reflektivní odborné zprávy v rozsahu vždy 800 až 1200 znaků na vybraná témata a závěrečnou esej na 3 normostrany. 800 až 1200 znaků je brutálně málo, ale zároveň jsme měli využívat i citace odborných zdrojů, připojit vlastní názory. Zpráv bylo celkem 8. Po půldni snahy napsat to vyvalená na gaučíku v knihovně PřF jsem naznala, že je úkol zcela nesplnitelný bez papírových knížek a odebrala jsem se zařídit si kartičku v MZK. Naposledy jsem měla průkazku do knihovny tak před deseti lety v době, kdy jsem si ještě uměla číst. Bylo absurdní, jak absurdní mi to teď přišlo. Ale zvykla jsem si. Zjistila jsem, že lepší, než půjčovat si knížky domů, je sednout si do studovny humanitních věd ve čtvrtém patře a psát tam, přečetla jsem spoustu věcí nad rámec studijního textu, a celkem jsem tam strávila nemálo času, těžko říct, jak moc to bylo nutné. Ale narozdíl od svých spolužáků opravdových filozofů jsem nemusela žádný text opravovat, těžko říct, čím jsem si to zasloužila.

Na kolokviu jsme se sešli tři studentky a dva učitelé, popovídali jsme si o našich esejích a organizaci předmětu, a šli jsme dom.

Portugalština I (pro neportugalštináře)

Cvičí Rákociová, 3 kredity, zápočet

Kdysi jsem se začala učit anglicky v portugalštině, teď se učím portugalsky ve slovenštině.

Říkala jsem si, že bych na univerzitě měla využít příležitosti učit se nějaký jazyk. Uvažovala jsem o španělštině, kterou jsem dělala na střední, ale něvěděla jsem, jakou mám vlastně úroveň a jaký kurz si zvolit, takže nakonec vyhrála portugalština. V portugalsku jsem žila rok jako malé mládě, něco málo si z těch dob pamatuju a španělština je dost podobná, takže mi to celkem šlo. Akorát to bylo na osmou, což jsem nesla celkem těžce, a ve vypsaných Portugalštinách II je letos nějaký chaos, který se mi nechce moc řešit, takže další semestr na to asi kašlu. Ale bylo to fajn.

XS571 Komunikace v konfliktních situacích 2

Cvičí Přibyla, 2 kredity, zápočet

Univerzální negativní emoce je frustrace.

Další J4 předmět, bavil mě víc, než KOMTR minulý semestr, ale dopady na reálný život zatím moc nedokážu posoudit.

Povídali jsme si o tom, jak se spolu lidi baví. Jak se kdy cítíme a proč. Bylo to zajímavý a líbilo se mi, že se tam všichni scházíme fakt čistě proto, že chceme, protože podmínky ukončení nebyly v naší skupině vlastně žádné.

Byli jsme super skupina (skoro samí informatici), měli jsme super cvičícího a chodili jsme spolu na super obědy. Doporučuju fakt hodně.

p943 Tělesná výchova – Jogalates

Cvičí Kostelníková, 1 kredit, zápočet

Tělák zadarmo.

Druhý kredit z tělocviku jsem pořád odkládala, protože jsem měla pocit, že si ho nechci vyplýtvat, když můžu mít jen dva. A teď byl najednou 5. semestr a kdybych nějak pořádněji onemocněla a nevešla se do absencí, tak už mi zbyde jen ten šestý na opakování, takže byl nejvyšší čas.

Rozhodovala jsem se mezi klasickou jógou a sebeobranou. Nakonec jsem se pokusila přihlásit do jógy, ale nevešla jsem se, takže jsem si zapsala p987 Sebeobrana a jediná skupina, kde bylo místo a seděla mi do rozvrhu, bylo brazilské Jiu-Jitsu. Šla jsem na první hodinu a bylo to snad to největší krátkodobé fyzické vypětí, které jsem kdy zažila. Když jsem se od tam doplazila do práce, celý den jsem usínala, a tělo mě bolelo skoro do dalšího týdne. Měla jsem strach, že tohle dlouhodobě nedám. Nakonec se stalo, že jsem před druhou hodinou dostala slušnou rýmu a jít tam bylo prostě vyloučeno. Tak jsem si to radši odhlásila úplně a zapsala si Jogalates, kde se uvolnilo místo.

Byl to nejjednodušší tělocvik, co si umím představit. Zvládla jsem tam chodit nevyspalá, nemocná, opilá, jakákoliv. Oproti józe, kam chodím normálně mimo školu, to bylo dost jednoduché a většinou jsem odcházela probuzenější a energičtější, než jsem tam přišla. Možná jsem mohla univerzitní tělocvik využít na vyzkoušení nějkého sportu, ke kterému se spíš později nedostanu, ale bylo to fajn.

IB111 Základy programování jako cvičící

Měla jsem obrovské štěstí na spolucvičícího a možná i na studenty, protože na našem cviku byla prostě super atmosféra. Nepřipadalo mi to jako něco tak speciálního, jako minulý semestr, neměla jsem Teaching Lab a prostě jsem tam jen jednou za týden šla někomu radit s programováním, ale dopadlo to tak, že jsem si k naší skupině vytvořila mnohem hlubší vztah. Předmět se letos výrazně ztížil, s některámi změnami jsem moc nesouhlasila, ale nebyla jsem si jistá, jak moc si můžu dovolit protestovat, když jsem taky jen prostý student. Na konci semestru jsem sledovala známky svých studentů s pomalu větším zájmem, než svoje vlastní a s každým Fkem jsem byla fakt smutná. Ale doufám, že naše cvika a obsah předmětu trochu vyrovnaly zmar způsobený přísným hodnocením.

Odkazy:

O strojovém a lidském učení

Když se pokouším pochopit, co mě kdy bavilo na programování jako takovém, byla to snaha předat vlastní myšlenku. Formalizovat. Zapsat. Převést z hypotetického v užitečné.

Když se pokouším pochopit, co vedlo k tomu, že jsem se zapsala do oboru jménem Umělá inteligence a zpracování přirozeného jazyka, byla to radost z hledání struktury v něčem tak živelném, jako je lidský jazyk. Analyzovat svoje vlastní podvědomé pochody. Vysvětlit je někomu tak striktnímu, jako je počítač. Bez zbraní a berliček, bez emocí, potřeb, pudů a chování, kterému nerozumím.

Jenže aktuální trendy ukazují, že pokud chcete počítač něco naučit, není to o tom vysvětlit mu, jak to funguje. Je to o tom ukázat mu naprosto šílené množství dat, nechat ho nad nimi dlouho přemýšlet a vytvořit si vlastní hypotézy. Zvykne si na to, ve kterých slovech se píše tvrdé Y, ale neřekne vám, proč tomu tak je. Jenže to vůbec není to, co jsem chtěla.

Chtěla jsem rozmontovávat realitu na kousky. Chtěla jsem chápat, co jak je a proč. Formalizovat. Zapsat. Vysvětlit. Jenže ve spoustě věcí si každý myslící aktér dřív zvykne na realitu a spokojí se s tím, než ji pochopí. A já doufala, že počítače samostatně myslet neumí.

Jenže ty potvory umí být stejně tajemné, jako lidi. Dokáží zvládat věci, aniž by věděli jak. Nevadí jim, že to tak vůbec není zajímavé. A že já nepochopím o světě skoro nic.

Možná je na čase vrátit se k lidem. Sice mají emoce, potřeby, pudy, chování, kterému nerozumím, a na věci si zvykají dřív, než je pochopí, ale alespoň se s nimi dá o jejich hypotézách rozumně bavit.

Jak těžké je stát se filosofem

Hodně.

Od září se pokouším studovat pedagogické minimum na filozofické fakultě. Konkrétně Studium pedagogiky se zaměřením na technologie ve vzdělávání na KISKu, což je taková příjemná pokroková odnož humanitní reality, ale stejně se tam cítím… jako informatik na fildě.

Třeba proto, že:

  • Na chodbách jsou sochy.
  • Na přednáškách se diskutují názory všech přítomných, místo sdělování matematických a dalších pravd.
  • Úkoly nemají správné a špatné odpovědi, jen občas správné a špatné citace.
  • Pořád musím psát nějaké texty v přirozeném jazyce. A když nepíšu texty, tak vyrábím zvukové nahrávky.
  • Většinu úkolů odevzdávám ve formě blogísku (no dobře, zrovna tenhle prvek se mi líbí).
  • Byla jsem nucena si asi po deseti letech opět pořídit karičku do knihovny. Akorát je to jiná knihovna a místo fantasy ság si tam půjčuju bichle o psychologii, ve kterých nevím, co hledám. Protože sice nechápu, co se po mě chce, abych napsala, ale vím, že to musí být ozdrojované.
  • Na seminárky nejsou automatické testy.
  • Všechny učebny se o přestávkách zamykají a člověk musí blbě postávat na chodbě, kde skoro nikoho nezná.
  • V papírových knížkách nefunguje ctrl+F.

Je zábavné, že obsah toho všeho je o tom, jak učit, aby byli všichni šťastní a nadšení. A já jsem spoustu času akorát zoufalá a ztracená. Asi se nepočítá s tím, že do do čtvté třídy nějaké školy nastoupí mimozemšťan.

4 semestr na FI

Semestr, kdy jsem se začala cítit na fakultě jako doma. Prostě už mám pocit, že ta škola není až tak moc vážná neosobní věc, atmosféra, co mi od maturity chyběla.

MB102 Diferenciální a integrální počet

Přednáší Hasil, cvičí Reis, 6 kreditů, zkouška

Pro mě poslední matika, poté, co jsem prapodivně absolvovala dvě, které na ni měly možná navazovat. Organizačně nic nového, přednášky, cvika, dvě vnitra, minipísemky, zkouška.

Moc jsem tomu nedala, vlastně spíš nic. Obsahově nic moc nového (ne, že bych se to doučila kvůli MB103 a MB204, spíš jsme všechno dělali už na gymplu), ale analýza mě prostě nikdy nebavila a sednout si a naučit se derivovat a integrovat dost rychle a sebejistě na to, abych během času na libovolnou z písemek zvládla správně vypočítat víc, než lehce přes polovinu zadání, mi prostě nestálo za to. Myslím si, že oproti ostatním matikám je 102 lehká na pochopení a těžká na mechnické výpočty a schopnost všimnout si, kudy by se to dalo rozbít. Prostě analýza.

S mým přístupem souvisí, že jsem nebyla na jediné přednášce, protože jsem si přes ně dala Komunikační trénink a o přednášejícím vám nic neřeknu, ale prý je dobrý.

Cvičící byl takový legrační. Zastával filosofii, že k tabuli by se mělo chodit dobrovolně. Když tam z naší skupiny nikdo dobrovolně nechodil, začal vždycky sáhodlouze přemýšlet nad tím, proč tomu tak je a vysvětlovat nám, co všechno nám do života přinese tam jít, místo toho, aby prostě někoho vyvolal nebo to spočítal sám, takže jsme toho ve výsledku až tak moc neudělali. Ale pro akčnější skupiny to asi může fungovat, já tam párkrát šla, ale nechtělo se mi tam být úplně pořád. Jinak mi připadalo, že hodně věcí vysvětloval na můj vkus až příliš pomalu a jiné nám nechal na doma, což mně osobně vůbec nevyhovovalo.

Zkouška nebyla ničím překvapivá. Ani tím, že jsem ji docela pokazila. (Mého kamaráda, co ji na matice opravoval, to teda prý překvapilo, ale co se dá dělat.)

PB153 Operační systémy a jejich rozhraní

Přednáší Ráček, 4 kredity, zkouška

Předmět byl v pátek na osmou, což není úplně můj životní styl, takže jsem si záznamy z přednášek nechala až na shlédnutí pár dní před zkouškou. A bylo to překvapivě dobré! Jak řečnickou kvalitou přednášejícího (dokázal udržet moji pozornost, což moc lidí neumí, a jeho hlas zní dobře i trochu zrychlený) i jeho přístupem k obsahu („asi celkem malá část z vás bude v životě dělat něco s útrobami OS, ale objevuje se tam spousta zajímavých mechanismů, které jsou obecně využitelné“).

Pokud studujete stylem jako já, píšete za tři dny zkoušku a na přednášce jste celý semestr nebyli, tak vězte, že pustit si je se vyplatí. Vlastně jsem se potom už neučila skoro vůbec, protože po shlédnutí (9 přednášek ve 3 dnech) mi toho v hlavě zůstalo překvapivě dost.

Na zkoušce bylo hloupé, že měla pass/fail část, kde bylo 5 testových otázek s libovolným počtem správných odpovědí, ze kterých člověk musel mít alespoň 3 otázky zaškrkané kompletně dobře. Spousta lidí to kvůli tomu napoprvé nedala, já jsem měla štěstí. Druhá otevřená část pak už byla dost jednoduchá.

PB156 Počítačové sítě

Přednáší Hladká, 4 kredity, zkouška

Druhý čistě přednáškový a hodně faktografický masový předmět, který mě ale vůbec nebavil tolik, jako PB153, přestože se sítěmi mám v práci docela co do činění.

Bylo toho šílené kvantum a tentokrát se vůbec nehrálo na obecně využívané principy, ale na detaily jednotlivých protokolů a všeho. V rámci minimalizace délky zkouškového jsem si na to nechala jen asi dva a půl dne intenzivního studia, což byla asi fakt velká chyba, protože mi z toho ke konci už fakt hrabalo a ze zkoušky jsem odcházela s tím, že jsem někde okolo hranice projití a jsem si jistá, že kdybych měla na přípravu ještě den, bylo by to o dost lepší.

Co se ale musí paní docentce nechat je, že umí fakt dobře opravovat. Jak může někdo tak rychle (v řádu hodin) opravit takové množstvý volných textů prostě nepochopím. Opravila to, dostala jsem D a všechny ty rozdíly mezi protokoly mi vesele vylítly z hlavy.

PV004 UNIX

Přednáší Brandejs, 4 kredity, zkouška

Po zkušenostech z Výpočetních systémů mi nepřipadalo přínosné jezdit přes půl Brna na přednášku (sakra, to až po sem vypadá, že jsem do té školy vůbec nechodila, ale slibuju, že seminářovité předměty přijdou brzy).

Nutno říct, že výhradně na unixovém systému žiju nějakých pět let, takže jsem moc nevěděla, co mi to má přinést. Nakonec se takových věcí našlo celkem dost, i když jejich přesnou syntaxi i funkcionalitu už jsem asi zase stihla zapomenout.

Formát byl úplně stejný, jako u Výpočetních systémů, laboratoře a odpovědníky mi oproti nim přišly o něco rychlejší a jednodušší. Na zkouškový test jsem se učila z oficiální aplikace Drill v isu a kochala jsem se tím, že jsem objevila novou fičuru.

IB031 Úvod do strojového učení

přednáší Popelínský a Brázdil, cvičí Čechák, 6 kreditů, zkouška

Zase jednou předmět, který mě celkem bavil obsahem, ale organizace a způsob výuky to celé zabily.

Jsou to vlastně dva předměty v jednom: půlku semestru přednáší Popel, pak se z toho píše vnitro, pak přednáší Brázdil a zkouška je (skoro) jen z jeho půlky. Z Úvodu do logiky (viz 2. semestr) už víme, že Popelínského přednášky nejsou žádná sláva, ale teď, když jsem narozdíl od logiky měla pocit, že bych tam měla chodit, když to není nahrávané a dělají se tam zajímavé věci, to bylo fakt zlý. Do zadních řad (v těch větších posluchárnách v budově A) ho prostě není slyšet. Brázdilova část byla mnohem lepší, ale byla to druhá půlka semestru na osmou ráno, takže jsem už byla taková vyčerpaná.

Cvičil nás Jarda, v tomto semestru zároveň dvakrát můj spolužák, a bylo vidět, že se fakt snaží a z jeho aktivit jsem pochopila alespoň něco. Jinak se ale programovalo v R, což byl pro nás všechny nový jazyk s dost podivnými vlastnostmi a připadalo mi, že je to celé jen o tom cpát nějaké datasety do magických fukcí a vlastně je to pořád to samý, i když magické funkce dělají různé věci. Trošku nachápu, proč jsme to nemohli dělat v Pythonu, který na to všechno má dobré knihovny, nebo ještě lépe si jednodušší z magických funkcí implementovat sami, čímž by se ta magie dost zredukovala.

Na závěr jsme dělali nějaký projekt ve trojicích, to bylo nakonec celkem dobré (možná protože jsem byla v dobré trojici), tedy až na Rkové pasti. Dostali jsme z něj fakt hodně bodů. Zkoušky byly docela v pohodě, závěrečná odpovídala zveřejněným ukázkovým příkladům. Vnitro už si tak moc nepamatuju, ale špatně jsem pochopila víceznačné zadání s nějakým dvojitým záporem v lidském i symbolickém jazyce a dostala jsem z toho příkladu nulu.

Problém nastal ve chvíli, kdy všichni, komu vycházelo C nebo lepší známka měli přijít ještě na ústní zkoušku, která probíhala, když jsme ještě neměli opravený projekt, takže nám C snad ani vycházet nemohlo. Ale to asi nemá smysl řešit.

PV123 Základy vizuální komunikace

Přednáší Lukášová, 3 kredity, kolokvium

Přednášky byly takový podivný mix všeho možného (o vizuální komunikaci, to fakt nejde moc jinak společně pojmenovat) a dost mě bavily. V průběhu semestru jsem postupně dozrávala k názoru, že když místo nich člověk může dělat neco do jiných předmětů nebo spát nebo jít na oběd, tak se to možná vyplatí, protože jsou to náhodné fakty, které mi v životě fakt k ničemu nebudou, a byla jsem tam čím dál míň. Ale bylo to dobré a přemýšlím nad tím, že bych si tam šla příští rok zase někdy sednout, i když to nebudu mít zapsané.

Kolokvia jsem se trochu bála, protože ty informace byly takové chaotické a moc se to nedalo učit, ale tím, že jsem to měla zapsané jen jako povinně volitelnou kreditovku a o bodový zisk kvůli nějakým ateliérům mi fakt nešlo, tak se to nějak zvládnout dalo. Byl to odpovědník v počítačové učebně, ale většina otázek byla otevřených a vyhodnocovalo se to ručně. Asi se jim nechtělo tisknout obrázky.

XS450 Komunikační trénink

Cvičí Vrtalová, 2 kredity, zápočet

Jestli to ještě nevíte, tak na PřF vzadu, v takovým domečku, co vůbec nevypadá jako všechny ostatní domečky na PřF, je místnost, která se jmenuje J4. A v té místnosti se učí různé mezifakultní softskillové předměty a je to hezké.

Před začátkem semestru mi šéf v práci řekl, že bych měla zlepšit svoje komunikační schopnosti. A tak jsem to udělala, zapsala jsem si Komtr. Ukázalo se, že ten předmět je spíš o jednostranné komunikaci a projevech, než o komunikaci se šéfem, ale řekla jsem si, že mi to nebude vadit a vydržím tam.

Funguje to tak, že každou hodinu mají zhruba tři lidi pětiminutový projev úplně o čemkoliv. A ostatní jim to potom hodnotí, povídají si o tom, hrají improvizační hry a tak.

Nejsem si jistá, jak moc jsem se v projevech zlepšila nebo ne. Zpětná vazba z posledního projevu říká že jo, já sama mám pořád radši ten první. Ale i tak mám pocit, že je ten předmět nejsilnější zážitek mého semestru. Hlavně to považuju za svoje snad první vědomé a samostatné vykročení z mojí komfortní zóny. Protože někdy to bylo prostě fakt jenom nepříjemé, nemám ráda cizí lidi, moc nemluvím, neumím ovládat svoje tělo, když se třese trémou, byly hrozné nervy si rozplánovat projevy tak, abych stihla vnitra z matiky a ten předmět jsem prostě nemusela mít. Ale já jsem prostě chtěla, protože jsem měla pocit, že mi to něco přinese. A asi přineslo, minimálně to vědomí, že se zvládnu překonat i bez jakékoliv vnější motivace.

A pak bylo taky skvělé nabourat sociální bublinu, poznat různě staré lidi z různých oborů, kteří si navzájem pomáhají se zlepšit. Výuka probíhá každý semestr (na podzim jako XS451), běžte do toho.

IB016 Seminář z funkcionálního programování

učí Matoušek a Micheľová, 2 kredity, zápočet

Zajímavý předmět s neuvěřitelným kreditovým podhodnocením reálné náročnosti. Nadšena z IB015 jsem se hodně těšila, ale bylo to zase o něčem dost jiném.

Dělalo se toho fakt hodně, pokud jsem to správně pochopila, semináře byly plánované jako zhruba půl napůl přednáška a procvičení, ale reálně na procvičení zbylo obvykle jen pár minut (pokud tam člověk nezůstane skoro do zavíračky školy, to se nám taky stávalo.

Místy jsem měla dost pocit, že je to o tom, jak ten superkrásný podivný jazyk ohnout tak, aby se choval imperativněji, což mě trochu štvalo. Ale bylo to hezké, balancovalo to někde na hranici mého chápání a asi to stálo za to.

Horší to bylo s domácími úkoly, kterých bylo hodně a byly fakt časově náročné. K tomu se na ně psaly peer review a pochopit cizí divnokód pro mě bylo pomalu těžší, než napsat vlastní, takže mám pocit, že jsem celý semestr moc nedělala nic jiného než Haskell a i tak jsem to nezvládala úplně tak, jak bych si představovala, odevzdávala jsem jen poloviny řešení a do cizích jsem se nedokázala ponořit úplně. Ke konci semestru jsem si nebyla úplně jistá, jestli předmět zvládnu úspěšně dokončit. Taktika mého kamaráda nezapisovat si to a jen tam chodit byla možná ta pravá.

(A také bych tímto panu učiteli chtěla vzkázat, že kdyby měl víc peněz, byl by jako infixový fmap, protože jsem to zapoměla napsat někam jinam.) Jo, vyučující byli super.

IV127 Seminář laboratoře adaptabilní výuky

vede Pelánek, 3 kredity, kolokvium

Příjemný a pohodový lab, který řeší výukové systémy a jejich přizpůsobení na míru konkrétním uživatelům. Byl to klídeček, každý na něčem celý semestr pracoval a někdy o tom povídal, občas jsme společně brainstormovali nad nějakými problémy nebo testovali novinky.

DUCIT Praktikum vedení cvičení

učí spousta lidí, 3 kredity, zápočet

Seminář pro učitele. Pokud něco poprvé cvičíte, určitě tam běžte. Dozvěděli jsme se spoustu docela zajímavé teorie, ale hlavně to bylo o sdílení aktuálních zkušeností mezi lidmi a předměty. Stálo to za to a ráda si ho za pár semestrů zapíšu znovu. Akorát mě štve, že jsem se víc nekontrolovala a asi jsem chyběla víckrát, než bylo nutné.

PB071 Základy nízkoúrovňového programování: z druhé strany

učím já a M. Piatka pod vedením Lackontra a Švendy, nějaký peníze, opravení hromady úkolů

Učit je tak hrozně dobrý! A zvlášť tenhle výborně organizovaný předmět, který dělají výborní lidi. Měla jsem z toho oproti vlastnímu studiu i normální práci fakt silný pocit smysluplnosti a sama jsem se toho dost naučila. I když jsem toho ze svojí pozice až tak moc nedělala. Studenti se v anketě tvářili, že jako dobrý.

Kdyby vás zajímalo, jak se to dělá, abyste jako mladí studenti mohli učit, tak buď buďte dobří, mějte dobré známky a doufejte, že se někomu zalíbíte a přizve si vás do svého předmětu (to se mi u PB071 stalo), nebo se prostě zeptejte někoho, kdo daný předmět už učí (to jsem teď udělala s IB111). Zvlášť u předmětů, kde už studenti učí a kde se učí po dvojicích by vám to mohlo vyjít.

Ty další věci

  • Na semestr jsem přerušila svoje působení v práci a hodně mi to pomohlo, o prázdninách jsem se tam vracela mnohem šťastnější. Teď si říkám, že kdybych nepracovala, mohla bych studovat mnohem intenzivněji a asi by mě to bavilo, ale člověk nemůže mít všechno.
  • Když se zpětně dívám do rozvrhu, nevím, co jsem dělala na celý semestr ve čtvrtky a pátky a vůbec si to nepamatuju. Děsivý.
  • Překvapilo mě, kolik mých předmětů končilo tlesknutím (3)
  • Tykám si s čím dál více docenty (4?)

Odkazy:

Vítek

// M. říkala, že mám něco napsat, tohle vypadá jako taková série. Zábavné.

Vítek se mě vlastně asi tehdy pokusil naučit, že není potřeba dojít na konec všech cest. /* Kam jinam mohli bychom plout? */

Jenže já mám přes všechny rady pořád touhy tam přes všechna pravidla lézt, jen abych nacházela krmelce, jen pro vědomí, kde ty cesty končí a jestli vůbec, i když třeba nebudou hezký.

Já jsem vždycky měla radši prohledávání do hloubky.
Jenže to je v omezeném čase docela mizerný nástroj na hledání optimální cesty.
A z používání cizích funkcí, kterým pořádně nerozumím, mi bývá ouzko, byť prý fungují.

Které myšlenky nebo části kódu se vám zdají matoucí, nevhodné, nebo byste je udělali jinak z jiného důvodu?

Óda na Jarku

„Stejně nevím, co tím přesně myslela.“
„Já asi taky úplně ne. Ale bylo to milý.“
„To každopádně.“

Jakože hodně. Oblíbený učitel mnou neoblíbeného předmětu je jasný asi už dlouho. Ale teď ještě víc.

Jestli si tyhle řádky budu za pár
pár let číst a nebudu si pamatovat, k čemu se vztahují, vyhrazuji si právo se praštit.

Jo, bylo to trochu divný. Ale tak hrozně správně.

3. semestr na FI

Semestr osobních problémů, studijní pohody a nefunkční menzy.

IB015 Neimperativní programování

Přednáší Barnat, cvičí Bezek a Fiedler, 6 kreditů, zkouška

Boží předmět. Fakt mě to bavilo, zapište si, užívejte si, pokud si myslíte, že nacházíte zalíbění v tom, v čem já.

Fakt vtipné a zajímavé přednášky, nepovinná cvika se zábavným programováním, domácí úkoly s výzvami. První dvě třetiny kurzu jsme si hráli s Haskellem a poslední třetinu s Prologem, ale od příštího roku má prý Prolog zmizet úplně.

Trochu (vlastně spíš hodně) nešťastné u mě bylo zakončení.
Funguje to tak, že nejdřív se píše zápočet ‒ pár příkladů testujících pochopení základních principů. Na papír. A nesmíte tam mít žádnou významnou chybu, jinak nebudete připuštěni ke zkoušce. Jenže když jste zmatení jako já (a ke všemu si v předvečer zajdete na koncert), tak se vám prostě stane, že skoro v každém příkladu uděláte nějakou chybu, ze které si pak rvete vlasy, protože je zejména naprosto dementní a obvykle spočívá v tom, že si špatně přečtete zadání, zapomenete konkrétní syntax nebo někde v půlce zápisu svého, jinak zcela geniálního, řešení zapomenete, že to ještě není hotové, protože vám myšlenky utíkají někam k proběhlému večeru.
Naštěstí máte na zápočet druhý pokus, s vlastně identickými příklady, občes ve verzi pro úplně debily, který už musí dát opravdu každý… Kromě mě, samozřejmě, protože tam udělám další naprosto dementní chybu a už se zdá, že není cesty zpět.
Nakonec jsem si ten zápočet musela jít vybrečet na kobereček, za což se fakt stydím, ale vyšlo to, i díky mému slušnému zisku bodů během semestru.

Zkouška už byla podobná jako zápočet, jen se za dementní chyby nevyhazovalo, jen strhávaly body, takže mám B, což je taky škoda, ale tak co už.

MB103 Spojité modely a statistika

Přednáší Slovák, cvičí Šimková, 6 kreditů, zkouška

Moje první lehčí matika. Během celého semestru jsem měla pocit, že tomu nerozumím ani za mák, jen opakuju postupy z tabule. Na přednášce jsem byla několikrát, ale vůbec to nepomáhalo, tak jsem se na ně časem vykašlala.

Má klasický formát jako ostatní matiky, pět minipísemek, dvě vnitra po 10 bodech a zkouška za 20, navíc jsou tu čtyři domácí úkoly za bod. Písemnky a úkoly jsou společné s MB203. Zajímavá byla různorodá obtížnost písemek, první vnitro lehoučké, ale docela přísně hodnocené, druhé brutální a nestihnutelné, ale pokud si člověk přečetl bodování, zjistil, že se rozhodně nevyplatí dopočítávat něco do konce a se správným nástinem řešení všech příkladů může celkem uspět.

Nějak se mi povedlo přijít na jednoduchý termín zkoušky, takže z očekávaného zhruba C bylo najednou A a vůbec nechápu, jak se to stalo.

PB016 Umělá inteligence I

Přednáší Horák, 4 kredity, zkouška

Minulý semestr jsem psala, že mě tenhle přednášející fakt nebavil a nic se na tom nezměnilo. Oproti lingvistice byl tenhle předmět pro mnohem větší počet lidí, ale taky to byla jen přednáška a taky jsem tam pravidelně usínala.

Na začátku semestru se dlouhou dobu místo principů UMI učí syntaxe Prologu, což jsem jako nepochopila. Přestože mám Prolog nakonec asi vlastně ráda, z tohohle pasivního rychlokurzu jsem si toho nijak moc neodnesla.
Vnitro i zkouška formou testu mi nejdřív přišly oproti otevřeným otázkám v lingvistice minulý semestr jako dobrý nápad, ale asi by musely být rozumnější, otázka „Kolik z techto tvrzení je správně? a) 0; b)1; c)2; d)3; e)4“ je prostě wtf tipovačka.

E, vlastně nevím, co z toho o sobě soudit. Nicméně tenhle předmět prostě nedoporučuju.

PB029 Elektronická příprava dokumentů

Přednáší Sojka, cvičí Novotný, Růžička a Sojka, 5 kreditů, zkouška

Já vám nevím. Tohle bylo divný. Přednášky mi vůbec nepasovaly do rozvrhu, byla jsem jen na první, kde jsem získala pocit, že pan přednášející sice povídá hezky a zvládá si udržet moji pozornost, ale vlastně to bylo úplně o ničem. Slovy tohoto předmětu forma přvážila obsah.

Cvičení měla jen hodinu, byl tam celkem zmatek, pracovalo se na úkolech, které někdy spočívaly jen v kopírování příkazů do terminálu, někdy se tam tvořilo něco zajímavějšího. Klíčové pro úspěšné zvládnutí by asi bylo tam fakt chodit i po té, co se v půlce semestru stala nepovinnými, a nekašlat na to.

Na konci semestru se odevzdávaly zápočtové dokumenty ‒ tištěné CV a kus nějakého delšího dokumentu v texu, v mém případě část maturitní práce s rejstříkem a bibliografií, a jakási xml databáze kontaktů. Už si nepamatuju, kolik jsem nad tím strávila času, ale myslím, že se to celkem dalo.

Zkouška byla v pohodě, hledalo se deset chyb ve stránkovém textu a následovalo několik testových otázek. Vyrobila jsem dataset do drillu, tak ho můžete využít.
Body ze zkoušky ale neměly moc velký význam oproti zbytku semestru a známky se rozdávají na základě toho, jak si vedete mezi ostatními studenty. A ostatní studenti na to asi tolik nekašlali, takže D.

PB154 Základy databázových systémů

Přednáší Zezula, cvičí Míč, 6 kreditů, zkouška

Obsah tohoto předmětu se mi zdá důležitý, ale provedení bylo poněkud nešťastné.

Byla jsem na první přednášce, která mě dokázala znechutit na zbytek semestru, prostě mě fakt nebavila. Cvičení byla jen jednou za dva týdny a bez počítačů. Po každé hodině jsem měla pocit, že všemu rozumím, ale do příště jsem to dokonale zapomněla. Je mi to líto, dostat SQL hlouběji do hlavy a být schopná ho jen tak použít by bylo fajn, takhle byl ten předmět celkem k ničemu.

Zkouška s otevřenými otázkami byla nepříjemná, asi se to dalo celkem naučit i bez přednášek, ale já jsem tentokrát předvečer a velkou část přednoci strávila s pláčem, alkoholem a marnou snahou urovnat si zničený vztah, takže jsem od tam odcházela smířená s tím, že přijdu znova. Ale bylo to D. Tak Dobrý.

PB162 Programování v jazyce Java

Přednáší Pitner a Olejšek /*a já vlastně nevím, u kterého z nich jsem na pár přednáškách byla*/, cvičí Vaculík, 6 kreditů, zkouška

Mám asi fakt ráda programovací předměty. Je v nich tak nějak jasné, co se po člověku chce a užívám si, jak na sobě vidím výsledky.

Java jako jazyk mě moc nebavila, ale bylo to milé. Nevyžadovalo to (kromě posledního úkolu) moc vlastní analýzy a vymýšlení, člověk na cvičeních a v domácích úkolech jen psal třídy podle zadání a pak se radoval, jak mu to hezky funguje. A můj cvičící byl moc fajn.

Na začátku cvičení se vždycky psal odpovědník. Důležité je si povšimnout dvou věcí ‒ otázky jsou z cvičného odpovědníku, takže stačí udělat si ten a zapamatovat si asi dvacet odpovědí, a hodnocení je binární, musíte odpovědět všechno správně, jinak máte 0, takže se snažte a neradujte se, když máte dobře čtyři odpovědi z pěti.

Psaly se dvě vnitra na cvičeních a zkouška, všechno mělo stejný formát: dostali jsme tištěné zadání a programovalo se. Nebyly to žádné pasti, mohly se používat libovolné zdroje kromě kamarádů.

Co nechápu, je, jak je možné, že tohle má být alternativa k C++, které je podle všech dostupných informací mnohonásobně těžší a časově náročnější. Z nějakého důvodu si naprostá většina mých kamarádů vybrala céčko a já se jim jen smála, jediná nevýhoda byla, že se mnou nikdo nechodil na pivo, protože všichni psali úkoly. Fakt úplně pořád.

Na konci semestru mě překvapilo přísné bodování, E je až asi od 70 % bodů a A od 94. Ale dala jsem ho.

PV072 Seminář z asistivních technologií

učí Plhák, 3 kredity, kolokvium

Na závěr předmět, který bych doporučila. Funguje to tak, že si na začátku vyberete téma prezentace ‒ nabídka je dost různorodá, jsou tam jak technická témata, tak i všechno možné okolo, právo, sport nevidomých…
A pak se prostě prezentuje, obvykle dva studenti na každém semiáři. Obvykle dvě prezentace netrvají celé dvě hodiny a všichni se stihnou prostřídat už někdy v listopadu, takže ke konci semestru máte klid. Fakt se mi to líbilo.

Ty další věci

  • Zajímalo by mě, co se bude dít, až nám opraví menzu, poté, co si všichni moji kamarádi zvykli jíst meníčka.
  • Příští semestr cvičím céčko, držte mi palce.
  • Naučila jsem se skoro bydlet v počítačové hale, ale ke konci semestru je tu děsné vedro.
  • Na FI téměř neexistují nezadané holky.

Odkazy:

Trailer

Půlnoc, pole.
DDD si hrál s výbušninami, Velblouďata si šeptala předsevzetí být po zbytek života šťastní, Porto lepilo krky, JBL hrálo fakt špatnou hudbu. Chvíle, kdy se hodí říct něco, co dává ve více úrovních smysl.

Karin podle všeho maturovala o rok dřív než my.
Prokrastinačně napsala 4 básničky a jen tak, s ročním zpožděním, je odeslala.

Všechno slíbené jednou bude.